CD ZSV | O katedře

Listopadové události roku 1989 předznamenaly zásadní změny takřka ve všech oblastech tehdejšího politického a společenského života. Kolaps autoritativně-byrokratického režimu v čele s Komunistickou stranou Československa, odehrávající se v mezinárodním kontextu na pozadí již probíhajících transformací ve většině zemí sovětského bloku, uvolnil prostor procesu směřujícímu k postupné obnově občanské společnosti v českých zemích a na Slovensku. Tento proces se neobešel bez komplikací, neboť po více než padesáti letech nedemokratického vývoje státu bylo složité etablovat plně funkční pluralitní systém oproštěný od reliktů a stereotypů, které se v politické, společenské a v neposlední řadě i ekonomické sféře formovaly několik předchozích desetiletí a výrazně ovlivnily život minimálně tří generací.

Nová, resp. obměněná politická reprezentace, se v počáteční fázi transformace odvolávala na demokratické tradice masarykovské československé republiky let 1918–1938 s tím, že právě na toto období je nanejvýš vhodné a i logické navázat. Skutečností však bylo, že překlenout oněch více než padesát let představovalo nelehký úkol – na počátku devadesátých let již nemohl žít nikdo z těch, kteří aktivně participovali na politické scéně a formovali tak politický život první československé republiky. Obdobně tomu bylo až na výjimky (např. Pavel Tigrid) ve vztahu ke krátkému období let 1945–1948. Nově vznikající nebo transformující společenskovědní pracoviště na pedagogických fakultách se tak staly jedním z faktorů, které v souvislosti s přípravou budoucích učitelů občanské výchovy, občanské nauky a základů společenských věd výrazně ovlivňovaly proces znovuobnovení (resp. vytváření) občanského vědomí a nemalou měrou se na něm podílely. Byly zde – a i nadále jsou – zdůrazňovány zásady a hodnoty občanské společnosti, které představují stěžejní faktor pro fungování demokracie a politického pluralismu pozvolna vytvářených od konce 18. století: hodnot, jež na počátku 21. století mnohdy nenacházejí – mj. i v kontextu postupující globalizace – adekvátního docenění.

Na univerzitách a vysokých školách v České republice v současné době působí přibližně tři desítky pracovišť, jejichž posláním je příprava učitelů občanské nauky, občanské výchovy a základů společenských věd pro základní a střední školy. Jedním z významných je Katedra společenských věd Pedagogické fakulty Univerzity palackého v Olomouci.

Počátky této katedry sahají do roku 1991, kdy bylo v rámci transformující se fakulty vytvořeno nové pracoviště zaměřené na přípravu učitelů společenských věd na základních a středních školách pod názvem Katedra občanské výchovy.

Před listopadem roku 1989 spadala výuka společenských věd výhradně pod tehdejší Ústav marxismu-leninismu Univerzity Palackého v Olomouci, který v daném ohledu sloužil – podobně jako identické marxisticko-leninské ústavy na ostatních československých univerzitách a vysokých školách – jako servisní pracoviště pro celou univerzitu garantující ideologickou přípravu studentů bez ohledu na jejich studijní obor a zaměření. Nově zřízená Katedra občanské výchovy PdF UP převzala v prvé řadě především výuku všech studentů, kteří v období před listopadem 1989 zahájili studium učitelského oboru nazvaného občanská nauka, a od roku 1993 krátce garantovala studium pro příslušníky Armády České republiky studujících před rozpadem československé federace na Vojenské akademii v Bratislavě. Aktivity katedry byly v prvních letech její existence rovněž úzce svázány s Katedrou humanitních věd a evropských studií na Filozofické fakultě Univerzity Palackého založené v roce 1990 z iniciativy Františka Mezihoráka jako prvního pracoviště svého druhu v tehdejším Československu. Katedra občanské výchovy se v rané fázi své existence nevyhnula ani určité nestabilitě a problémům, které byly především personální rázu, neboť její tzv. kmenoví členové často z nejrůznějších důvodů odcházeli na jiná vzdělávací pracoviště, do soukromého sektoru, resp. do regionální politiky. Výuka mnoha předmětů musela být za dané situace zajišťována formou výuky externistů, což – obzvláště v této fázi vývoje – nijak neprospívalo vědecké, výzkumné a v neposlední řadě rovněž pedagogické profilaci pracoviště.

I navzdory uvedeným potížím se Katedra občanské výchovy PdF UP v průběhu přibližně čtyř let po svém vzniku – tj. do roku 1995 – dokázala pozvolna stabilizovat a rozšířit své pole působnosti. Jak již bylo naznačeno, krátce po svém vzniku se zaměřovala zejména na výuku studentů oboru občanská výchova, a to nejčastěji v kombinaci s obory český, anglický či německý jazyk, matematika a zčásti také přírodopis. Následně katedra začala zajišťovat výuku společenskovědních předmětů – především sociologie, filosofie, politologie a etiky – i na jiných pracovištích Pedagogické fakulty UP (Katedra pedagogiky s celoškolskou působností, Katedra speciální pedagogiky, Katedra antropologie a Katedra biologie). V této souvislosti je také nutné zmínit, že v první polovině devadesátých let minulého století si na Katedře občanské výchovy PdF UP mohli doplnit kvalifikaci pedagogové základních a středních škol, kteří v dřívější době absolvovali jednooborové studium anglického nebo německého jazyka.

Nedílnou součást činnosti katedry již v této době představovalo pořádání konferencí a celé řady vzdělávacích jednodenních kurzů, které byly určeny pro učitele občanské výchovy a dějepisu jak na základních, tak na středních školách. Těchto vzdělávacích a popularizačních aktivit se v hojné míře účastnili také studenti denního studia. Značný ohlas a popularitu si získala letní škola zaměřená na učitele výchovy k občanství a dějepisu, která bude podrobněji zmíněna dále.

Již od samotných počátků působení Katedry občanské výchovy se její pracovníci soustředili na výzkum témat, která byla v předchozím období z politických a ideologických důvodů záměrně a zcela cílevědomě tabuizována. Jednalo se jak o vývoj Československa v kritickém období let 1945–1948, následně let padesátých, tak především o výzkum událostí spjatých s rokem 1968 a obdobím následné normalizace, a to jak v kontextu celostátním, tak v kontextu regionálním včetně zaměření na osudy Univerzity Palackého v inkriminované době konce šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Pracoviště na tyto aktivity navázalo i v pozdější době a v roce 2008 – u příležitosti 40. výročí událostí roku 1968 v Československu – byla uspořádána mezinárodní vědecká konference pod názvem Osmašedesátý: Pražské jaro – pokus o obnovu občanské společnosti. V rámci uvedené konference rovněž proběhl tzv. diskusní „kulatý stůl“, kterého se zúčastnili politologové, historici a především významní aktéři dění roku 1968 – mezi jinými dr. Otakar Motejl, dr. Milan Hořínek, prof. František Mezihorák, prof. Vladimíra Dvořáková a další.

V průběhu devadesátých let se součástí práce katedry stalo pravidelné pořádání vícedenních etických konferencí, které byly na základě četných kontaktů tehdejšího člena katedry doc. Ivana Hodovského obohaceny o účast zahraničních přednášejících – především vědecká pracoviště z Vídně, Salzburgu, Luxemburgu a Poznaně. Uvedené etické konference byly zaměřeny zejména na zvláště v dané době aktuální a palčivé otázky pojetí a vnímání svobody a odpovědnosti a s tím úzce souvisejících typů konfliktů v českém, evropském i globálním kontextu.

Ve druhém decenniu své existence započala Katedra společenských věd PdF UP – tento název nese katedra od roku 2004 – s pořádáním úžeji zaměřených tematických mezinárodních vědeckých konferencí. K prvním z nich se řadí již zmíněná konference Osmašedesátý: Pražské jaro – pokus o obnovu občanské společnosti, v roce 2009 následovala mezinárodní vědecká konference – opět doplněná o kulatý diskusní stůl – při příležitosti 20. výročí listopadových události roku 1989 pod názvem Obnova demokracie v Československu po roce 1989 – celostátní a regionální aspekty. Konference se mimo tehdejšího rektora UP v Olomouci prof. Lubomíra Dvořáka a předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Ing. Miloslava Vlčka zúčastnili prof. Josef Jařab (první polistopadový rektor UP v letech 1990– 1997), prognostik, ekonom, politik prof. Valtr Komárek, významný český filozof, pedagog a publicista prof. Jan Sokol, první česká profesorka politologie Vladimíra Dvořáková či historik a průkopník orální historie prof. Miroslav Vaněk. V roce 2010 Katedra společenských věd uspořádala mezinárodní vědeckou konferenci Dvacet let od prvních svobodných voleb po obnovení demokracie v Československu, která reflektovala dění a vývoj před a po prvních polistopadových volbách v Československu, které se uskutečnily v červnu roku 1990. Na konferenci mj. vystoupili politik, právník a historik dr. Petr Pithart či přední čeští politologové dr. Petr Just a doc. Lubomír Kopeček. Z celé plejády dalších tematických konferencí pořádaných Katedrou společenských věd, které se těšily značnému ohlasu, lze zmínit mezinárodní vědeckou konferenci 20. výročí zániku československé federace s podtitulem Dvacet let od zániku československé federace. Proměny vztahů Čechů a Slováků od roku 1918 po současnost, obohacenou o vystoupení historika a předního znalce česko-slovenských vztahů po roce 1918 prof. Jana Rychlíka.

Od poloviny devadesátých let se katedra ve svém vědecké činnosti programově zaměřila – především zásluhou prof. F. Mezihoráka – na problematiku česko-německých vztahů, a to především po roce 1945. Dalším nosným tématem odborného a vědeckého směřování pracoviště se stala stále aktuální otázka vývoje evropské integrace a pojetí evropanství. Tento záměr se i z dnešního pohledu jeví jako velmi prozíravý, neboť v průběhu devadesátých let nebyla tato zásadní problematika českou veřejností – včetně řady politiků – adekvátně reflektována a doceňována.

Od roku 2012 pořádá Katedra společenských věd pravidelně každoroční Mezinárodní vědecké konference studentů doktorských studijních programů v oblasti společenských věd. Tato akce si získala nemalé renomé mezi postgraduálními studenty společenskovědních oborů jak v České republice, tak i na Slovensku.