Pojetí dějepisu v rámcových vzdělávacích programech

Na začátku 3. tisíciletí byla přijata nová koncepce rozvoje českého školství, jejíž rámec vytvořil dokument Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (nazývaný též „Bílá kniha“), jehož cílem je vytvoření „učící se společnosti“. Tento program se snaží přiblížit náš vzdělávací systém evropskému standardu. Prakticky už od 70. let 20. století totiž všechny vyspělé společnosti řeší otázku, co má být obsahem školního vzdělávání a jak tento obsah nově uspořádat a realizovat. Změna v obsahu vzdělávání si vynucuje změny v jeho organizaci, např. posilování pedagogické autonomie, zajištění návaznosti a prostupnosti vzdělávání, podpora celoživotního vzdělávání, diferencovanost a individualizace vzdělávání, preference aktivačních a motivačních metod výuky, hodnocení a sebehodnocení atd.

Tato kurikulární reforma předpokládá tři úrovně vzdělávacího programu:

  1. národní program vzdělávání (NPV), který zahrnuje nejobecnější cíle a požadavky na vzdělávání a zásady vzdělávací politiky státu,
  2. rámcové vzdělávací programy (RVP), které vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy, stupně a obory a pravidla jejich evaluace,
  3. školní vzdělávací programy (ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Školní vzdělávací program si vytváří každá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP.

Jedním ze základních rysů rámcových vzdělávacích programů je důraz na klíčové kompetence, které představují soubor osvojených dovedností, postojů a hodnot. V současnosti, kdy lidstvo nashromáždilo obrovské množství poznatků v různých oblastech, je pro edukační systém nutné provádět jejich výběr. Ten je ale v rychle se měnící společnosti velmi problematický, protože se jen obtížně dá odhadnout, které poznatky budou v budoucnosti důležité a potřebné. Proto je pro současné vyspělé edukační systémy charakteristický odklon od pojetí přesně vymezeného učiva a příklon právě k budování klíčových kompetencí, tj. vlastně toho, co by měli žáci po absolvování školního předmětu umět, nikoliv pouze znát. V etapě základního vzdělávání jsou klíčové kompetence vymezeny jako:

  • kompetence k učení
  • kompetence k řešení problémů
  • kompetence komunikativní
  • kompetence sociální a personální
  • kompetence občanské
  • kompetence pracovní

Na formování klíčových kompetencí je zaměřena pozornost všech vzdělávacích oblastí a oborů, které jsou v těchto oblastech sdruženy, i očekávané výstupy z učiva. V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) je obsah vzdělávání rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Vzdělávací obor Dějepis je spolu s oborem Výchova k občanství součástí vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Vzdělávací obsah každého oboru je zpravidla základem samostatného předmětu buď s totožným, nebo odlišným názvem. Obsah každého vzdělávacího oboru je vyjádřen očekávanými výstupy a učivem. Očekávané výstupy je možné charakterizovat jako přínos daného učiva k celkovým cílům vzdělávací oblasti. Jsou formulovány z hlediska žáka a upřesňují požadavky na výběr učiva. Součástí RVP jsou také průřezová témata (Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Enviromentální výchova, Mediální výchova), která jsou povinnou součástí základního vzdělávání a jejichž smyslem je přispět k jeho komplexnosti.

Podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) vzdělávací obor Dějepis přináší základní poznatky o konání člověka v minulosti. Jeho hlavním posláním je kultivace historického vědomí jedince a uchování kontinuity historické paměti, především ve smyslu předávání historické zkušenosti. Důležité je zejména poznávání dějů, skutků a jevů, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj společnosti a promítly se do obrazu naší současnosti. Důraz je kladen především na dějiny 19. a 20. století, kde leží kořeny většiny současných společenských jevů. Významně se uplatňuje též zřetel k základním hodnotám evropské civilizace. Podstatné je rozvíjet takové časové a prostorové představy i empatie, které umožňují žákům lépe proniknout k pochopení historických jevů a dějů. Žáci jsou vedeni k poznání, že historie není jen uzavřenou minulostí ani shlukem faktů a definitivních závěrů, ale je také kladením otázek, jimiž se současnost prostřednictvím minulosti ptá po svém vlastním charakteru a své možné budoucnosti. Obecné historické problémy jsou konkretizovány prostřednictvím zařazování dějin regionu i dějin místních (RVP pro ZŠ, 2005, s. 35).

Charakteristickým rysem a základní změnou v RVP je rezignace na přesné vymezení základního učiva, důraz je kladen na výstupy z dějepisného vyučování směřující k utváření historického vědomí a klíčových kompetencí. Učivo se tak stává prostředkem k dosažení cílů obsažených ve výstupech, které jsou spolu s učivem vymezeny u každého tematického celku. Jednotlivými tematickými celky jsou:

  • Člověk v dějinách
  • Počátky lidské společnosti
  • Nejstarší civilizace. Kořeny evropské kultury
  • Křesťanství a středověká Evropa
  • Objevy a dobývání. Počátky nové doby
  • Modernizace společnosti
  • Moderní doba
  • Rozdělený a integrující svět

V RVP pro gymnázia je vzdělávací obor Dějepis součástí vzdělávací oblasti Člověk a společnost, a to společně se vzdělávacími obory Občanský a společenskovědní základ a Geografie, přičemž vzdělávací obsah oboru Geografie je z důvodu zachování celistvosti umístěn ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda. Vzdělávací oblast Člověk a společnost využívá společenskovědní poznatky získané v základním vzdělávání, rozvíjí je a učí žáky zpracovávat je v širším myšlenkovém systému. Její součástí jsou i zcela nové obsahové prvky, jejichž pochopení je podmíněné rozvinutější myšlenkovou činností a praktickou zkušeností žáka gymnázia. Žáci se učí kriticky reflektovat společenskou skutečnost, posuzovat různé přístupy k řešení problémů každodenní praxe a aplikovat poznatky do současnosti. Rozvíjeny jsou důležité myšlenkové operace, praktické dovednosti a vědomí vlastní identity žáka (RVP pro gymnázia, 2007, s. 38).

Oblast přispívá k utváření historického vědomí, k uchování kontinuity tradičních hodnot naší civilizace a k občanskému vzdělávání mládeže. Posiluje respekt k základním principům demokracie a připravuje žáky na odpovědný občanský život v demokratické společnosti v souladu s principy udržitelného rozvoje. Podporuje vědomí neopakovatelnosti a jedinečnosti života, významu lidské důstojnosti a úcty k výtvorům lidského ducha minulých generací i současnosti. Jednotlivými tematickými celky vzdělávacího oboru Dějepis jsou:

  • Úvod do studia historie
  • Pravěk
  • Starověk
  • Středověk
  • Počátky novověku
  • Osvícenství, revoluce a idea svobody, modernizace společnosti
  • Moderní doba I – situace v letech 1914–1945
  • Moderní doba II – soudobé dějiny

Na středních odborných školách je dějepisné učivo výrazněji zastoupeno zejména v rámcových vzdělávacích programech pro obory středního odborného vzdělávání kategorie M (maturitní) a kategorie L (maturitní s praktickou přípravou), a to v rámci vzdělávací oblasti Společenskovědní vzdělávání. Důraz je přitom kladen nikoliv na sumu teoretických poznatků, ale na přípravu pro praktický život a celoživotní vzdělávání. K tomu je samozřejmě zapotřebí vybraných dějepisných vědomostí a dovedností, které jsou prostředkem ke kultivaci historického vědomí žáků (především v dějinách 20. století) a dále také ke kultivaci jejich politického, sociálního, právního a ekonomického vědomí. Základním tematickým celkem je přitom Člověk v dějinách, který zahrnuje jednotlivé okruhy učiva (zejména novověk – 19. století, novověk – 20. století a dějiny studovaného oboru).



Literatura:

  • MŠMT ČR. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání (dostupné z http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/ramcove-vzdelavaci-programy