Listopadové události roku 1989 předznamenaly zásadní změny takřka ve všech oblastech
tehdejšího politického a společenského života. Kolaps autoritativně-byrokratického režimu
v čele s Komunistickou stranou Československa, odehrávající se v mezinárodním kontextu na
pozadí již probíhajících transformací ve většině zemí sovětského bloku, uvolnil prostor
procesu směřujícímu k postupné obnově občanské společnosti v českých zemích a na
Slovensku. Tento proces se neobešel bez komplikací, neboť po více než padesáti letech
nedemokratického vývoje státu bylo složité etablovat plně funkční pluralitní systém oproštěný
od reliktů a stereotypů, které se v politické, společenské a v neposlední řadě i ekonomické
sféře formovaly několik předchozích desetiletí a výrazně ovlivnily život minimálně tří
generací.
Listopadové události roku 1989 předznamenaly zásadní změny takřka ve všech oblastech
tehdejšího politického a společenského života. Kolaps autoritativně-byrokratického režimu
v čele s Komunistickou stranou Československa, odehrávající se v mezinárodním kontextu na
pozadí již probíhajících transformací ve většině zemí sovětského bloku, uvolnil prostor
procesu směřujícímu k postupné obnově občanské společnosti v českých zemích a na
Slovensku. Tento proces se neobešel bez komplikací, neboť po více než padesáti letech
nedemokratického vývoje státu bylo složité etablovat plně funkční pluralitní systém oproštěný
od reliktů a stereotypů, které se v politické, společenské a v neposlední řadě i ekonomické
sféře formovaly několik předchozích desetiletí a výrazně ovlivnily život minimálně tří
generací.
Nová, resp. obměněná politická reprezentace, se v počáteční fázi transformace odvolávala
na demokratické tradice masarykovské československé republiky let 1918–1938 s tím, že
právě na toto období je nanejvýš vhodné a i logické navázat. Skutečností však bylo, že
překlenout oněch více než padesát let představovalo nelehký úkol – na počátku devadesátých
let již nemohl žít nikdo z těch, kteří aktivně participovali na politické scéně a formovali tak
politický život první československé republiky. Obdobně tomu bylo až na výjimky (např.
Pavel Tigrid) ve vztahu ke krátkému období let 1945–1948. Nově vznikající nebo
transformující společenskovědní pracoviště na pedagogických fakultách se tak staly jedním
z faktorů, které v souvislosti s přípravou budoucích učitelů občanské výchovy, občanské
nauky a základů společenských věd výrazně ovlivňovaly proces znovuobnovení (resp.
vytváření) občanského vědomí a nemalou měrou se na něm podílely. Byly zde – a i nadále
jsou – zdůrazňovány zásady a hodnoty občanské společnosti, které představují stěžejní faktor
pro fungování demokracie a politického pluralismu pozvolna vytvářených od konce 18.
století: hodnot, jež na počátku 21. století mnohdy nenacházejí – mj. i v kontextu postupující
globalizace – adekvátního docenění.
Na univerzitách a vysokých školách v České republice v současné době působí přibližně
tři desítky pracovišť, jejichž posláním je příprava učitelů občanské nauky, občanské výchovy
a základů společenských věd pro základní a střední školy. Jedním z významných je Katedra
společenských věd Pedagogické fakulty Univerzity palackého v Olomouci.
Počátky této katedry sahají do roku 1991, kdy bylo v rámci transformující se fakulty
vytvořeno nové pracoviště zaměřené na přípravu učitelů společenských věd na základních a
středních školách pod názvem Katedra občanské výchovy.
Před listopadem roku 1989 spadala výuka společenských věd výhradně pod tehdejší
Ústav marxismu-leninismu Univerzity Palackého v Olomouci, který v daném ohledu sloužil –
podobně jako identické marxisticko-leninské ústavy na ostatních československých
univerzitách a vysokých školách – jako servisní pracoviště pro celou univerzitu garantující
ideologickou přípravu studentů bez ohledu na jejich studijní obor a zaměření. Nově zřízená
Katedra občanské výchovy PdF UP převzala v prvé řadě především výuku všech studentů,
kteří v období před listopadem 1989 zahájili studium učitelského oboru nazvaného občanská
nauka, a od roku 1993 krátce garantovala studium pro příslušníky Armády České republiky
studujících před rozpadem československé federace na Vojenské akademii v Bratislavě.
Aktivity katedry byly v prvních letech její existence rovněž úzce svázány s Katedrou
humanitních věd a evropských studií na Filozofické fakultě Univerzity Palackého založené
v roce 1990 z iniciativy Františka Mezihoráka jako prvního pracoviště svého druhu
v tehdejším Československu. Katedra občanské výchovy se v rané fázi své existence
nevyhnula ani určité nestabilitě a problémům, které byly především personální rázu, neboť
její tzv. kmenoví členové často z nejrůznějších důvodů odcházeli na jiná vzdělávací
pracoviště, do soukromého sektoru, resp. do regionální politiky. Výuka mnoha předmětů
musela být za dané situace zajišťována formou výuky externistů, což – obzvláště v této fázi
vývoje – nijak neprospívalo vědecké, výzkumné a v neposlední řadě rovněž pedagogické
profilaci pracoviště.
I navzdory uvedeným potížím se Katedra občanské výchovy PdF UP v průběhu přibližně
čtyř let po svém vzniku – tj. do roku 1995 – dokázala pozvolna stabilizovat a rozšířit své pole
působnosti. Jak již bylo naznačeno, krátce po svém vzniku se zaměřovala zejména na výuku
studentů oboru občanská výchova, a to nejčastěji v kombinaci s obory český, anglický či
německý jazyk, matematika a zčásti také přírodopis. Následně katedra začala zajišťovat
výuku společenskovědních předmětů – především sociologie, filosofie, politologie a etiky – i
na jiných pracovištích Pedagogické fakulty UP (Katedra pedagogiky s celoškolskou
působností, Katedra speciální pedagogiky, Katedra antropologie a Katedra biologie). V této
souvislosti je také nutné zmínit, že v první polovině devadesátých let minulého století si na
Katedře občanské výchovy PdF UP mohli doplnit kvalifikaci pedagogové základních a
středních škol, kteří v dřívější době absolvovali jednooborové studium anglického nebo
německého jazyka.
Nedílnou součást činnosti katedry již v této době představovalo pořádání konferencí a
celé řady vzdělávacích jednodenních kurzů, které byly určeny pro učitele občanské výchovy a dějepisu jak na základních, tak na středních školách. Těchto vzdělávacích a popularizačních
aktivit se v hojné míře účastnili také studenti denního studia. Značný ohlas a popularitu si
získala letní škola zaměřená na učitele výchovy k občanství a dějepisu, která bude podrobněji
zmíněna dále.
Již od samotných počátků působení Katedry občanské výchovy se její pracovníci
soustředili na výzkum témat, která byla v předchozím období z politických a ideologických
důvodů záměrně a zcela cílevědomě tabuizována. Jednalo se jak o vývoj Československa
v kritickém období let 1945–1948, následně let padesátých, tak především o výzkum událostí
spjatých s rokem 1968 a obdobím následné normalizace, a to jak v kontextu celostátním, tak
v kontextu regionálním včetně zaměření na osudy Univerzity Palackého v inkriminované
době konce šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Pracoviště na tyto
aktivity navázalo i v pozdější době a v roce 2008 – u příležitosti 40. výročí událostí roku 1968
v Československu – byla uspořádána mezinárodní vědecká konference pod názvem
Osmašedesátý: Pražské jaro – pokus o obnovu občanské společnosti. V rámci uvedené
konference rovněž proběhl tzv. diskusní „kulatý stůl“, kterého se zúčastnili politologové,
historici a především významní aktéři dění roku 1968 – mezi jinými dr. Otakar Motejl, dr.
Milan Hořínek, prof. František Mezihorák, prof. Vladimíra Dvořáková a další.
V průběhu devadesátých let se součástí práce katedry stalo pravidelné pořádání
vícedenních etických konferencí, které byly na základě četných kontaktů tehdejšího člena
katedry doc. Ivana Hodovského obohaceny o účast zahraničních přednášejících – především
vědecká pracoviště z Vídně, Salzburgu, Luxemburgu a Poznaně. Uvedené etické konference
byly zaměřeny zejména na zvláště v dané době aktuální a palčivé otázky pojetí a vnímání
svobody a odpovědnosti a s tím úzce souvisejících typů konfliktů v českém, evropském i
globálním kontextu.
Ve druhém decenniu své existence započala Katedra společenských věd PdF UP – tento
název nese katedra od roku 2004 – s pořádáním úžeji zaměřených tematických mezinárodních
vědeckých konferencí. K prvním z nich se řadí již zmíněná konference Osmašedesátý:
Pražské jaro – pokus o obnovu občanské společnosti, v roce 2009 následovala mezinárodní
vědecká konference – opět doplněná o kulatý diskusní stůl – při příležitosti 20. výročí
listopadových události roku 1989 pod názvem Obnova demokracie v Československu po roce
1989 – celostátní a regionální aspekty. Konference se mimo tehdejšího rektora UP
v Olomouci prof. Lubomíra Dvořáka a předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Ing.
Miloslava Vlčka zúčastnili prof. Josef Jařab (první polistopadový rektor UP v letech 1990–
1997), prognostik, ekonom, politik prof. Valtr Komárek, významný český filozof, pedagog a
publicista prof. Jan Sokol, první česká profesorka politologie Vladimíra Dvořáková či historik
a průkopník orální historie prof. Miroslav Vaněk. V roce 2010 Katedra společenských věd uspořádala
mezinárodní vědeckou konferenci Dvacet let od prvních svobodných voleb po
obnovení demokracie v Československu, která reflektovala dění a vývoj před a po prvních
polistopadových volbách v Československu, které se uskutečnily v červnu roku 1990. Na
konferenci mj. vystoupili politik, právník a historik dr. Petr Pithart či přední čeští politologové
dr. Petr Just a doc. Lubomír Kopeček. Z celé plejády dalších tematických konferencí
pořádaných Katedrou společenských věd, které se těšily značnému ohlasu, lze zmínit
mezinárodní vědeckou konferenci 20. výročí zániku československé federace s podtitulem
Dvacet let od zániku československé federace. Proměny vztahů Čechů a Slováků od roku 1918
po současnost, obohacenou o vystoupení historika a předního znalce česko-slovenských
vztahů po roce 1918 prof. Jana Rychlíka.
Od poloviny devadesátých let se katedra ve svém vědecké činnosti programově zaměřila
– především zásluhou prof. F. Mezihoráka – na problematiku česko-německých vztahů, a to
především po roce 1945. Dalším nosným tématem odborného a vědeckého směřování
pracoviště se stala stále aktuální otázka vývoje evropské integrace a pojetí evropanství. Tento
záměr se i z dnešního pohledu jeví jako velmi prozíravý, neboť v průběhu devadesátých let
nebyla tato zásadní problematika českou veřejností – včetně řady politiků – adekvátně
reflektována a doceňována.
Od roku 2012 pořádá Katedra společenských věd pravidelně každoroční Mezinárodní
vědecké konference studentů doktorských studijních programů v oblasti společenských věd.
Tato akce si získala nemalé renomé mezi postgraduálními studenty společenskovědních oborů
jak v České republice, tak i na Slovensku.