Význam a funkce školního dějepisu v současné době

Výuka dějepisu na základních i středních školách je nedílnou součástí celkového systému všeobecného vzdělávání, z jehož charakteru vycházejí hodnotové kvality, které jsou nepostradatelnou složkou celkového rozvoje osobností žáků. Tento předmět je v podstatě jediným systematickým seznamováním prakticky všech členů společnosti s historickou skutečností. Dějepis má nezastupitelnou roli pro vytváření, předávání a zachovávání historického vědomí, jež umožňuje orientaci ve světě, který nás obklopuje. Uvnitř tohoto historického vědomí je možné vyčlenit několik základních kategorií, které jej společně utvářejí. Mezi ně patří:

  • vědomí časové (synchronní i diachronní),
  • vědomí prostorově geografické (lokalizace historické skutečnosti, chápání vlivu geografických podmínek na historické jevy a události),
  • vědomí reálnosti (odlišení skutečných historických jevů od jevů fiktivních),
  • vědomí historicity (chápání podmíněnosti současných společenských jevů historickým vývojem a současně závislosti historického hodnocení na společenské situaci),
  • vědomí identity (pochopení rozdílů mezi různými civilizačními, etnickými, kulturními skupinami),
  • vědomí politické (chápání politických jevů, událostí a procesů, úlohy významných osobností v dějinách, postavení jednotlivých společenských skupin v politických systémech atd.),
  • vědomí ekonomicko-sociální (chápání proměn ekonomiky v historii, sociální skladby společnosti a sociálních problémů atd.),
  • vědomí morální (vnímání toho, co je morální nebo amorální z hlediska obecně uznávaných etických zásad včetně jejich historických proměn v jednotlivých civilizačních okruzích). (Beneš, Hudecová, 2005, s. 11–12)

Dějepis má v kurikulu středních i základních škol řadu důležitých funkcí:

  • prostřednictvím již zmíněného historického vědomí se jedinec osobnostně a sociálně začleňuje do společnosti;
  • rozvíjí porozumění světu jako sociální skutečnosti, která se vyvíjí v čase a prostoru, tj. má historickou povahu;
  • přispívá k výchově demokratických a aktivních občanů;
  • učí žáky porozumět jiným lidem, odlišným kulturám a civilizacím a jejich často odlišným hodnotám;
  • integruje znalosti a dovednosti z humanitních, ale i přírodovědných vyučovacích předmětů;
  • spoluvytváří hodnotový systém žáků a učí je chápat obecně uznávané lidské hodnoty;
  • učí žáky uznávat a chránit hodnoty živé i neživé přírody a také kulturní a historické památky;
  • rozvíjí abstraktní a logické myšlení žáků;
  • posiluje dovednost získávat informace z různých zdrojů a kriticky tyto informace hodnotit;
  • rozvíjí komunikační dovednosti a kultivuje vyjadřovací schopnosti v ústním i písemném procesu;
  • formuje kritické postoje k historickým skutečnostem;
  • vytváří systémově vybraný soubor základních faktografických znalostí, bez nichž nelze aplikovat jednotlivé dovednosti a zaujímat postoje. (Beneš, Hudecová, 2005, s. 12–13).

Literatura:

  • BENEŠ, Z., HUDECOVÁ, D. Manuál pro tvorbu školního vzdělávacího programu – vzdělávací obor dějepis. Úvaly: ALBRA s.r.o., 2005.